Vstupenky
Otevírací doba
Galerie
Nechte se okouzlit optickými iluzemi
Jsme první muzeum svého druhu u nás – první část naší expozice vznikla již v roce 2018 a od té doby stále roste. Díla českých i světových autorů vás překvapí svou originalitou a špičkovým provedením, nečekané optické iluze si budou hrát s vašimi smysly a představivostí a rozšíří tak vaše vizuální vnímání světa o nové perspektivy, protože u všech našich exponátů záleží na správném úhlu pohledu. Stejně jako v životě.
Vychutnejte si bohatou expozici
Naše výstava mapuje iluzivní výtvarné techniky napříč historií umění, ale i v současných uměleckých trendech. Ohromí vás 3D anamorfní instalace z nejrůznějších předmětů od Patrika Proška nebo jedinečné metalurgické obrazy malované ohněm od Ladislava Vlny. Objevíte reverzní perspektivu v dílech významného britského umělce Patricka Hughese, budete žasnout nad optickými reliéfy Ivany Štenclové a před deformovanými 3D obrazy Zdeňka Daňka a Jana Jírovce. Poznáte proměnlivé lentikulární obrazy Davida Strauzze z Kanady, nebo stereoskopické fotografie českých cestovatelů Zikmunda a Hanzelky. Zjistíte také, co je to red cyan filtrace, stereogram nebo anaglyf, představíme vám techniku Light Art českého umělce Alexe Dowise a mnoho dalšího.
Užijte si interaktivní zábavu
Nejenže objevíte krásná originální díla našich umělců, ale vzhledem k tomu, že je většina děl interaktivních, budete si s nimi moci hrát a bavit se. Pořídíte si spoustu fotek, kde budete právě vy hlavním hrdinou příběhů v iluzivní scéně. Tyto fotografie budou ozdobou vašich sociálních sítí a stanou se krásnou vzpomínkou na netradiční zážitek v Praze. Přímo před očima se vám promění 2D obrazy na 3D prostory a naopak sochy se změní v malby. Sami si můžete vyzkoušet malbu světlem, dozvíte se o zákulisí vzniku jednotlivých děl v našem mini kině a stanete se aktéry augmentované reality díky naší aplikaci, která díla animuje v reálném čase spolu s vámi. Najdete u nás i technické anamorfní konstrukce, které vycházejí z matematických principů optických iluzí.
Patrik Proško (1974)
je sochař a vizuální umělec, tvořící hyperrealistické sochy vědeckých rekonstrukcí
zvířat a lidí, expresivní sochařské portréty nebo také iluzivně anamorfní instalace a obrazy, jež jsou unikátní položkou expozice IAM Prague.
Českobudějovický rodák, žijící v Praze, kde absolvoval sochařství na Vysoké škole umělecko-průmyslové u profesora V. K. Nováka, se ve své volné tvorbě zabývá neinvazivním uměním ve veřejném prostoru. Používá různé techniky, umělecké přístupy a jistý druh vizuální manipulace, aby vytvořil pro dané místo specifické dílo. Zviditelňuje umění v „surovém stavu“ a poukazuje tak i na to, že jej můžeme nacházet všude kolem nás.
Dosud vytvořil v krajině 17 zemí světa více než 50 velkoformátových realizací, které
mají jedno společné - žádná z nich již neexistuje. Autor vnímá pomíjivost věcí jako výchozí trvalou hodnotou, a proto svá díla nechává v krátké době podlehnout zániku. Zůstává pouze jejich fotodokumentace.
Patrick Hughes (1939)
je autor unikátní techniky převrácené perspektivy, kterou sám nazývá “reverspektiva” – díla převrácené perspektivy, jedinečné optické iluze, narušující vnímání prostoru a hloubky mozkem.
Hughes o tom sám říká: „Reverspektivy jsou 3D malby, které při pohledu zepředu vypadají jako dvourozměrné s použitím klasické perspektivy. Jakmile však divák pohne hlavou, 3D povrch obrazu zdůrazní hloubku a zvětší perspektivní posun mnohem více, než lidský mozek obvykle umožňuje, a způsobuje silný a často dezorientující dojem z hloubky a pohybu. Iluze vzniká malováním perspektivy v obráceném sledu (reverzně), to znamená, že nejblíže umístěná malba je ta, která je ve skutečnosti na obraze od diváka nejdále.“
Birminghamský rodák žije a pracuje v Londýně a vystavuje nejen tam, ale i po celé Evropě, v jižní Asii, v USA a také v Kanadě. V IAM Prague se teď poprvé prezentuje u nás.
Ivana Štenclová (1980)
experimentuje s formou, technikami i materiály – kreslí tavnou pistolí i injekční stříkačkou, vrství obrazy z izolačních krytin, plete je z drátů, užívá malířského dekoračního
válečku či razítek, pomocí laseru vypaluje motivy skrze plech.
Absolventka pražské Akademie výtvarných umění v ateliéru kresby profesorky Jitky Svobodové v současnosti žije a pracuje nedaleko Opavy. Od roku 2000, kdy jako studentka poprvé vstoupila na uměleckou scénu, jsou hlavním tématem její tvorby mezilidské a zejména rodinné vztahy. Zpočátku podrobovala analýze své vlastní dětství a nejbližší příbuzné, později se tématem jejích děl stalo vlastní mateřství a dcera.
Kresebná linie je stále určujícím faktorem jejích obrazů. Uplatňuje se především v ornamentech, které nemají zdaleka jen dekorativní funkci, ale umocňují obsah obrazu a často jej i spoluvytvářejí. Štenclová je zastoupena v pražské Národní galerii a také ve světových sbírkách, například Nadace J. a M. Jelínek ve Švýcarsku a Wing Shya Collection v Hongkongu.
David Strauzz (1976)
používá techniky jako koláž, dekoláž a asambláž, kombinuje různé materiály a nalezené předměty, nebo objekty znovu využívá, ale dává jim nové souvislosti. Inspiraci nachází v městské kultuře, v ulicích a mezi lidmi, kteří tato místa užívají. Jak sám říká: „Mým cílem je abstrahovat postavy a portréty a vyzvat diváky, aby se zbavili izolace a osobních zábran, hledali pravdu a pravost v každém díle a zároveň uplatňovali svou vrozenou schopnost vytvářet smysluplné vztahy s lidmi a uměním prostřednictvím přímého kontaktu a interakce.“
Strauzz se narodil v Kanadě, kam jeho rodiče počátkem 70. let emigrovali. Studoval Beal Art College (London, Ontario) a poté OCAD University v Torontu. V roce 2012 se přestěhoval do USA, kde se zúčastnil několika výstav v Bostonu a v New Yorku. Jako občan České republiky se chtěl vrátit a poznat své kořeny, proto se v roce 2015 usadil v Praze a stal se rezidentním umělcem Pragovka Art Districtu.
Ve svých dílech se zajímá o dopad technologie na lidskou komunikaci. Používá vizuální
jazyk založený na duševní činnosti nebo procesu získávání znalostí a porozumění skrze
myšlenku, zkušenost a smysly. Zajímá se také o to, jakým způsobem ovlivňuje lidskou osobnost postupná degradace myšlení, paměti nebo zraku.
Ladislav Vlna (1976)
posledních patnáct let zdokonaluje unikátní techniku, kterou sám vyvinul a nazývá ji "metalurgická malba". Obrazy jsou do ocelových desek vypáleny ohněm bez přidání jakýchkoli jiných materiálů. Kresba je do materiálu vyryta a barvy jsou žíháním vydobyty ze samého nitra oceli a její podstaty.
Důležitou roli ve vnímání obrazu působí momentální dopadající světlo, a proto dílo vypadá v různé denní době docela jinak. Jeho cesta k této technice vedla přes práci v zámečnické dílně jeho otce, kde v dětství často pomáhal. Fascinovalo ho, jak se měnily barvy kovových materiálů, když na ně působil ohněm. Ladislav Vlna o tom říká: „Je těžké udržet ocelovou desku v rovině, když na ni působíte ohněm. Dostat na povrch ty barvy, které chcete, přesně tam, kam chcete, a udržet to všechno v celku, to je velmi náročná, ale krásná práce. Každý, kdo pracuje se železem, to dobře zná.“
Ladislav pochází z Třebíče, vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté Akademii výtvarných umění v Praze, kde žije a pracuje dosud. Vytváří nejen malby a kresby, ale i sochy do veřejného prostoru. Věnuje se převážně figuře, portrétu, ale i technickým a architektonickým kompozicím.
Zdeněk Daněk (1977)
se ve své tvorbě věnuje převážně české krajině, vztahu člověka k přírodě a problémům
vznikajícím mezi kulturou a přírodou. Maluje realisticky, ale chápe obraz jako virtuální realitu, do které se dá vstoupit. Pracuje s přemalbou, opravou, chybou a důkladnou malířskou prací, která musí být udělána, i když na výsledku není na první pohled vidět. Téma krajiny zpracovává jako malbu, video nebo animaci.
Zdeněk se narodil v Pardubicích, v Praze studoval střední výtvarnou školu, poté malbu a animovaný film na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a studia zakončil na Akademii výtvarných umění u profesora Z. Berana. Je plenérový krajinář, konceptuální malíř, amatérský vlastenec, magický realista, ekologický aktivista, animátor a burianolog. Kromě volné tvorby pracuje i jako ilustrátor, vytváří přebaly pro CD i filmové plakáty, maluje pro muzea a časopisy.
Jan Jirovec (1976)
tvoří obrazy, sochy, objekty a využívá možnosti jejich vzájemného propojování. Pracuje
v rozpětí od koncepční ukázněnosti k volné improvizaci, od věcného realismu k expresivní
spontánnosti. Jan je vizuální umělec renesančně rozkročený na širokém poli výrazových prostředků. Jeho tvorba je programově eklektická, proměnlivá, tvoří ji množství paralelních linií, které kontinuálně vyvíjí a rozšiřuje. Těžištěm a zdrojem jeho práce jsou tradiční výrazové prostředky, často vyloženě akademické formy, na které však aplikuje inovativní technologické postupy. Z obsahového hlediska se pohybuje v obecnější, spíše nadčasové rovině existenciálních otázek, nahlížených skrze vztah člověka ke krajině, architektuře a kulturní tradici.
Jan Jírovec se narodil v Praze a střední školu navštěvoval v Bechyni, kde studoval obor výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Poté v Praze absolvoval Akademii výtvarných umění, obor malba, sochařství a ateliér Nových médií u Veroniky Bromové. V roce 2014 se stal členem umělecké skupiny Reprezentace. Své umělecké aktivity doplňuje pestrou činností v oblasti kreativního průmyslu, jako je například produkce filmových rekvizit, 3D obrazů nebo sochařské exponáty pro Národní muzeum.
Alex Dowis (1979)
je výtvarník světového formátu, který představil široké veřejnosti light-art, moderní výtvarnou techniku malby světlem, při které se nanáší světlo na speciální luminescenční plochu. Objevující se kresby po chvíli mizí, čímž vzniká nenapodobitelná obrazová animace.
V roce 1996 založil Alex Dowis umělecké studio DOWIS, které se zrodilo ze street-artu a odhodlání přiblížit pouliční umění široké veřejnosti. Studio se zaměřuje primárně na tvorbu prostřednictvím technik light-art a sand-art (malba světlem a pískem), sekundárně se věnuje klasické malbě, kresbě a tvorbě komiksů. V průběhu let své vystoupení s celým týmem dovedl k dokonalosti, což dokládá i obrovský zájem ze strany korporací, divadel a dalších společností.
Se svým vystoupením zazářil v roce 2012 v soutěži ČeskoSlovensko má talent, ve které postoupil do finále. V roce 2019 byl pozván do americké show America Got Talent, kde se probojoval do semifinále a stal se miláčkem tamního publika.
Jakub Bechyně (1978)
je producent, grafik a designér interiérů, převážně barů a komerčních prostor, který se k výtvarnému umění dostal nejprve díky graffiti a street artu. V současné době si plní svůj sen o založení galerie a podpoře mladých umělců jako umělecký ředitel a jeden ze zakladatelů Illusion Art Museum Prague. Spolu s Patrikem Proškem vlastní společnost Exponut, která vytváří obsah nejen tohoto muzea, ale i jiné výtvarně zaměřené instalace pro přední světové značky.
Narodil se v Praze a trvale zde působí, i když pracovně často cestoval po celé Evropě. Rok studoval v USA (Oklahoma), své první pracovní zkušenosti získal ve švédském Falunu. Ze zahraničí si přivezl nový pohled na svět a našel způsob, jak se v něm prosadit.
Dnes rád maluje akrylem na plátna, ale považuje to pouze za zálibu, kterou nemá potřebu vystavovat. Propojuje technologii s uměním a sám vytvořil technické exponáty jako textová anamorfóza Day&Nite nebo Penroseův trojúhelník.
Užijte si interaktivní zábavu a rozšiřte si obzory
Kontaktujte nás
Melantrichova 536/2
110 00 Praha 1 – Staré Město
Česká republika
+420 604 358 240
info@iamprague.eu
Všechny školní skupiny a také skupiny nad 15 osob mají speciální skupinovou slevu. Nutná rezervace termínu na info@iamprague.eu
Staňte se součástí české historie
Naše muzeum propojuje zábavu se vzděláním. Výtvarné iluzivní techniky zasazujeme do historického kontextu – dozvíte se, kdo byl jejich průkopníkem, k čemu se ve své době používaly a jak se vyvíjela perspektiva a vnímání prostoru v průběhu času. Některá díla se přímo vztahují k významným osobnostem a událostem z české historie. Stanete se tak například účastníky pražské defenestrace nebo na vlastní kůži prožijete obléhání Prahy Švédy. Čeká na vás iluzivní ztvárnění svaté Anežky České, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Tomáše Bati, svatého Václava, Nikoly Tesly, Karla IV., Franze Kafky, Karla Čapka, Otty Wichterleho, Františka Kupky a dalších.